a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x y z 0 1 2 3 4 5 6 7 8 9 #

seriály - post-hudba lyrics

když byl elsie malej kluk, říkal lidem: jednou až vyrostu
přestanu se zajímat o autíčka a začnu se zajímat o holky
přestanu chtít být popelářem a stavitelem mostů
začnu pít pivo a pojídat hamburgery a hranolky
koukat se na cizí prdele v těsnejch sukních
přes poloprázdnou flašku a pochvalně si u toho mlaskat
já budu líbat adélku a ty závistí si pukni
a ta poloprázdná flaška je tygrem, jehož jméno je láska

a pak se učil plemena psů, a hlavní města zpaměti
a těšil se, že bude jeden z mála, co zažije přelom století
kreslil divný hranatý auta, co by nešly nikdy postavit
ale v tu chvíli mu připadaly krásný, a sralo ho, že ještě nikdy nejezdí
když si v osmnácti lehnul s trávou naznak do trávy
musel se jen smát, jak se lidi plácaj ode zdi ke zdi
a první kniha, co napsal, byla o klukovi, kterýho neposlala
v patnácti do prdele holka, kterou miloval už od mala
to se stává

teď na něj čumí ve vlaku nějakej děda, co má na sobě šusťákovku a tenisky a kšiltovku a usmívá se a je mu asi šedesát
elsie si říká, kolikrát asi dostal pořádně přes pysky, kolik cigaret vykouřil, a kolikrát se asi opil, kolikrát
kolik lidí naštval a už nikdy se neomluvil
a kolik holek měl fakt rád a neřekl jim ani: ty máš hezký oči
ale to je jedno. stejně v adamově vystoupí a půjde za vnoučatama, který maj rádi autíčka a chcou být popelářema a svět se točí
a stejně mi šedesát nikdy nebude

když byl elsie poprvý na silvestra venku, ležel po půlnoci v posteli
a poslouchal opilce, kterým se všichni v místnosti chtěli tolik podobat
všem bylo šestnáct a všechno bylo tak nějak divně umělý
jako by místo každýho v místnosti byla nastrčená vosková osoba
ty nevinný bledý tváře zkroucený chlastem a chrchlající
nadávající na rozžhavený střepy v palici
nakonec si vždycky zvyknou, a ze zásady se nekoukaj do zrcadla
toho chlastu, toho žrádla
každej druhej tu čte bibli, ať už satanskou nebo obyč
a alibisticky se odevzdává do rukou svýho boha
elsie se upřemýšlí k smrti, už leží v hrobě, podejte mu rýč
co to bude naposled? panák ruma? radši stroha

adélka je nádherný stvoření a má nejhezčí oči na světě
a má nejhezčí prsa na světě a je vtipná a je elsiemu rozumí
a je pryč
a elsie se monotematicky sápe v paměti po létě
kdy ještě neměla cizí ruce v kalhotkách a čas počítal se na rumy. napsala mu dopis, co má dodneška na polici
že prej nebuď sm-tnej, bylo to hezký a ty chvíle za to stejně stály, stejně brzo zemřeš, protože už nikdy nevykašleš ten hnus, co máš v plicích
hele, hvězdy svítí, velký vůz se z kopce valí
aspoň bude o čem točit seriály
na jemně komediální strunu, i když s předvídatelnými charaktery, nebudem se přece věčně chovat jako malí
teď je nám dvacet, nejvyšší čas začít si hrát na pozéry

člověk stejně začne pít už ráno, i když by měl až po práci
protože ho baví procházet se městem a nevědět o lidech
že neví, že nebe je černý a rozpáraní beránci
nad jejich hlavama močí na silnice, kde se elsie snaží chyt-t druhý dech
každej den začíná v posteli a končí v posteli a mezitím je propast
kterou není jak vyplnit, protože všechno kolem spěchá
a jen jeho vnitřnosti stojí ve vlastní krvi po pás
a hlava volá, volá, po veškerym chlastu světa

a my pořád v cizích bytech každou noc hledáme skrýše
a nikdo nás nezná, dokud se pořádně nezapíšem
je třeba rozbíjet věci nahlas a uvnitř křičet tiše
a sahat si na stehna
a plivat na zdi katedrály
to jen ze rtů vychází jed, a steakovej nůž krouží v břiše
a o všem co se stane, o tom napíšeme seriály
a než shoříme v bažinách za devatero horami a lesy, bylo by to fajn, řekneme si
lovci motýlů ze třetí říše
než půjdeme večer domů, nakoupíme flašky, a co nevypijem teď, to vypijeme tam
a ty se po pěti vodkách spustíš s prvním klukem
a já po šesti vodkách budu dělat, že se nekoukám
nakoupíme flašky za peníze na jídlo
a dlouhý cigarety za peníze k narozeninám
a ty se po pěti vodkách spustíš s prvním klukem
a všichni budou dělat, že se baví, baví, baví, a že se koukaj jinam

ráno budeme pít kafe jako nic
a všechno co kdy kdo řekl smeteme ze stolu
spolu s ubrusem špinavým od vína
a světlo venku, slunce barvy duhových koktejlů do nás vstoupí a stráví, stráví nás, stráví nás jak rakovina
neznáš nikoho v tomhle domě
ale víš že jednou pohřbí všechny svoje starý stíny
a co je komu po tobě, a co je komu po mně
co je komu po lidech, co je komu po lidech
co je komu po lidech, kterým se nechcou tahat držky z hlíny
co je komu po lidech
co je komu po lidech, který se rádi zapalují a hoří
a kteří pojídají sklo, a zásadně nečtou manuály
a rádi vdechují prach, a co postaví, to za den zase zboří
a chcou slyšet svoje oblíbený slova
slova, který jim vždycky lhaly

aspoň bude o čem točit seriály
na jemně komediální strunu, i když s předvídatelnými charaktery
nebudem se přece věčně chovat jako malí
teď je nám dvacet, nejvyšší čas začít si hrát na pozéry

- post hudba lyrics

Random Song Lyrics :

Popular